Při vytváření Výchovy SRO jsem si prošel tím, kým mnohá či mnohý z vás - až nepřehlednou spoustou názorů a návodů, často hodně podrobných, ale i protichůdných, jak správně vychovávat. Cílil jsem proto na jednoduchost při zachování všeho podstatného, co dělá člověka člověkem i v 21. století. 

Inspiraci jsem nacházel ve vlastních výchovných pokusech, v pozorování výchov v rodinách, ve sportovním a školním prostředí nebo na veřejnosti, při studiu jiných výchov užívaných v naší kulturní oblasti v minulosti a současnosti. Zdrojem mnohých myšlenek mi byl a je koučink se svými základními principy, důvěra, uvědomění a odpovědnost.

Každý člověk dostává do vínku své rozvojové možnosti. Jejich vrozený, biologický základ je výchovou zřejmě nezměnitelný, ale různá kvalita jeho využívání je dána prostředím, ve kterém jedinec žije. Výchova SRO se přednostně zabývá vlivem dospělých, dítěti blízkých (rodiče, prarodiče a jiní blízcí příbuzní, učitelé/ky, trenéři/rky), na využívání rozvojových možností (potenciálu) dítěte. Jejími základními stavebními kameny jsou:

Důvěra v rozvojové možnosti dítěte a v to, že je umí využívat, dostane-li k tomu prostor. (Důvěra rozjíždí vždy a znovu ochotu investovat do rozvoje dítěte svou energii, čas, úsilí, vzdělání atd.)

Napojení se na dítě, nastavení sebe (v praxi půjde často o přenastavení) na rozvoj dítěte jako na svůj vlastní popřední zájem, ale současně jej umět oddělovat od vlastních potřeb, zájmů a cílů. (V praxi to nejčastěji znamená naučit se zacházet se svými potřebami, představami a strachy tak, aby nebyly brzdou v růstu dítěte a zároveň dospělý byl s nimi i se sebou v pohodě. Nebývá to snadné, ale jde to😊.)

Bezpečné dvousměrné prostředí s dostatkem podnětů pohybových a psychických (smyslových, emočních, rozumových, estetických) podnětů potřebných pro přirozený a zdravý vývoj dítěte - v jednom směru se mu dostává podnětů z vnějšku, které po svém vnímá a zpracovává, a v druhém směru mu prostředí umožňuje z nich čerpat a bezpečně, beze strachu z reakce dospělého, posílat ze sebe do svého okolí svou energii, činnost, chování apod. (Obrazně řečeno jde o to zajišťovat dítěti každodenně, než je toho schopné samo, dostatek pestré psychické i pohybové "potravy" a vytvářet mu bezpečný prostor, když ji zpracovává pro své úvahy, otázky, pokusy, výboje, nápady apod.)

Promítnutí životního principu svobody a odpovědnosti do každodenní praxe osvojením si těchto hodnot jako nástrojů určujících v daný okamžik či období hranice maximálně možného rozvoje dítěte v konkrétní činnosti a situaci. (Přecházení mezi svobodou a odpovědností se během výchovy dítěte neobejde bez postupně narůstajícího vědění dítěte. Klíčovými metodami rozšiřování a prohlubování vědomostí dítěte v hranicích svobody a odpovědnosti jsou jeho prožitky, přinášející mu zkušenosti, a jeho kritické promýšlení informací, získávaných v okolí i úvah vznikajících v něm.)

Přijmete-li tyto nutné podmínky Výchovy SRO - DŮVĚRA, NAPOJENÍ, DVOUSMĚRNÉ A BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ A PRAXE - za své, očekávejte více či méně jiný úhel pohledu na výchovu, než jste nejspíš zvyklí a než čítáváte nebo slýcháváte v médiích nebo kolem sebe. Naučíte se na mnoho situací dívat jinak, napadnou vás jiná řešení obohacující vás i vaše dítě, dojdete k jiným, a jak dosavadní praxe ukazuje, velmi pravděpodobně lepším výchovným výsledkům (méně rozčilování, napětí, nervů, více porozumění, vyřešených problémů dříve neřešitelných, lepší vztahy apod.).

Možná se v duchu ptáte, jak máte měnit úhel pohledu na něco, nač se jiným úhlem pohledu prostě dívat nedá. Protože jsem si tímto přesvědčením sám už několikrát prošel, věřte, že vás chápu a cítím, jak vám je. Bude samozřejmě záležet na vás, zda tuhle dovednost vezmete, zda jako výzvu ("Když je to tak důležité, tak se to naučím."), nebo jako blbost, která nestojí za to, se jí zabývat. Nabízím dva oddechové příklady k inspiraci ke změně úhlu pohledu:

Rovina. Pan Stejně stojí u Kolína a na otázku, co vidí, odpovídá: "Rovina. Kam se podívám, samá rovina. Nic jiného ani vidět nemůžu. Všude je rovina." Vedle stojící pan Jinak na stejnou otázku odpoví: "Vidím zakřivený prostor přibližné velké koule, který, čím blíž je ke mně, tím více přechází v rovinu."

Západ Slunce. Paní Stejná léta miluje západ Slunce na večerní obloze. "Děti, pojďte se podívat, sluníčko zapadá!" Také paní Jiná se na stejnou přírodní scenérii ráda dívá: "Děti, pojďte se podívat, jak končí den!" Děti se ptají: "Kam Slunce zapadá?" A paní Jiná jednou odpovídá slovy z Mravenčí ukolébavky pánů Svěráka a Uhlíře: "Slunce šlo spát za hromádku klád." A jindy zas: "Slunce se vůči Zemi nehýbe, takže nemůže zapadat, i když my to tak vnímáme. Mizí za obzorem, protože naše kulatá Země se otáčí a my s ní. Když je den, jsme ke sluníčku čelem, když je noc, tak jsme k němu zády a nevidíme ho. Můžeme si to vyzkoušet večer u lampy, chcete?"

A teď už pojďme na Výchovu SRO. Vyberte si svůj postup zde.