![Absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu UK, učitelství, tělesná výchova a matematika 1974-1980; doktorát z pedagogiky na FTVS UK 1983 (PaedDr.); kandidát věd v oboru Teorie tělesných cvičení - antropomotorika 1993; držitel profesionální trenérské licence UEFA; akreditovaný profesionální kouč (Koučink centrum, 2018); Výběr ze zaměstnání: 1981-1984, 1988-1995 - odborný pracovník ve Výzkumném ústavu tělovýchovném FTVS UK Praha 1984; asistent trenéra Dušana Uhrina st. u fotbal. A týmu prvoligové RH Cheb; 1985-1988 vedoucí mládeže fotbalové RH Cheb; 1996-2002 SK Slavia Praha - fotbal, a.s., různé funkce ve vedení mládeže, trenér kategorií od nejmladších přípravek po starší dorost; 2002-2003 učitel tělesné výchovy na Obchodní akademii Hovorčovická v Praze 8; 2003-2004 vedoucí Sportovního střediska mládeže SK Motorlet Praha, 2003-2005 učitel tělesné výchovy v ZŠ Nad Přehradou v Praze 15 ve sportovních třídách; 2003-2008 ředitel Střední pedagogické školy s.r.o. (SPeŠ s.r.o.) pro fotbalisty; 2005-2006 hlavní trenér mládeže AC Sparta Praha, fotbal, a.s.; 2008 - dosud trenér a místopředseda SK Fotbalová škola Třebíč, z.s.; Výběr z publikací: Plachý, A. - Procházka, L.: Fotbal Učebnice pro trenéry dětí (4-13 let). Mladá fronta, Praha 2014.](https://6f23e50b85.clvaw-cdnwnd.com/8cd74e27fcba11caeaa835e0a35bde24/200000011-f213bf213e/IMG-20191130-WA0015%20%283%29%20-%20kopie.jpg?ph=6f23e50b85)
O mně
Jsem Luděk Procházka, narozený v r. 1955 v Berouně. Od r. 1974 jsem se zabýval sportovní výchovou především dětí a mládeže v různých pozicích, od posluchače vysoké tělovýchovné školy, přes zájmového a později profesionálního fotbalového trenéra u různých věkových skupin od nejmladší školičky po prvoligový tým dospělých a přes občasnou roli učitele v základní a střední škole až po šéfa mládeže v profesionálních fotbalových klubech a klubového funkcionáře. Vždy mě zajímala jak teorie (proč to tak je, proč to funguje nebo nefunguje), tak praxe výchovy a sportování a vzájemné ovlivňování se teorie a praxe.
O tom, že jsem se téměř celý profesní život věnoval výchově fotbalové mládeže rozhodly nejspíš dvě životní křižovatky. První byla v Chebu, kdy jsem s díky odmítl nabídku pokračovat s Dušanem Uhrinem, výborným trenérem a skvělým člověkem, u A týmu, protože jsem už dopředu řekl, že do Chebu jdu kvůli mládeži a mládež mě zajímala víc. Druhou bylo seznámení se s Mgr. Alešem Křečkem, se kterým jsme, s podporou JUDr. Ladislava Valáška, založili Střední pedagogickou školu, první střední školu pro fotbalisty u nás, a který mi v dalších letech nabídl možnost rozvíjet klubový projekt Fotbalové školy v Třebíči poté, kdy jsem si přestal rozumět s vedením Sparty.
Silným impulsem k domýšlení souvislostí a k potvrzení a obohacení získávaných zkušeností se mi staly také názory dalších uznávaných pedagogických autorit, ze sportovního prostředí např. PhDr. Mariána Jelínka, PhD., ze školního např. osvědčená metodika Montessori škol a z rodinného např. Výchova Nevýchovou Mgr. et Mgr. Kateřiny Králové nebo přednášky Mgr. Jiřího Haldy.
Chvíle vzniku Výchovy SRO tak postupně zrála. Chyběl poslední díl do výsledné mozaiky. Přišel díky dětem mých dětí. Časté pobývání společně s manželkou s vnučkami s četnými příležitostmi pozorovat pestrou škálu výchovných situací a příhod doma i u známých a neznámých rodin mi znovu propojilo teorii s praxí. V parafrázi k Masarykově výroku, že rozčilení není program (dodal bych, že ani ve výchově), bych to secvaknutí praktických zážitků a teoretických doporučení nazval podobně, totiž že poroučení a přikazování není výchovným programem ve prospěch rozvoje dítěte. V každodenním kontaktu s dětmi jsem si ověřil, a stále ověřuji, účinnost úplně jiného programu, sílu výchovy založené na důvěře, naslouchání, na vyváženosti svobody a odpovědnosti od mala.
![](https://6f23e50b85.clvaw-cdnwnd.com/8cd74e27fcba11caeaa835e0a35bde24/200000031-78d4078d42/Handicapovan%C3%AD_29_5_2013.jpg?ph=6f23e50b85)